Worldgamer

Day of Defeat

Kontroverzní firmu Valve coby autora žijící legendy Gordona Freemana, jakožto i neméně známé průšvihové Condition Zero, jistě znáte. Jejich raketový vstup do herního světa s famózním Half-Life byl umocněn snad ještě lepší modifikací Counter-Strike, jenž dodnes trhá rekordy v počtech serverů a hráčů, kteří se již řadu let oddávají týmovým bitkám teroristů s policajty. Half-Life a jeho engine vůbec přispěly nemalou měrou ke vzniku řady zajímavých herních modifikací z dílen zapálených fandů, kteří si sami chtěli dokázat a zkusit, jak taková výroba vlastní hry vypadá a co je s ní práce.

Kdysi před léty jsme i u nás recenzovali třeba Firearms či Front Line Force, které dnes už patří minulosti, nicméně ve své době byly tím NEJ, co se dalo v tomto žánru najít. Jedním z už tehdy recenzovaných modů na enginu Half-Life byl i Day of Defeat, přibližující boje druhé světové války, konkrétně přestřelky amerických vojsk s německými. Ten setrval v oblibě dodnes a co víc, nachází si čím dál větší komunitu příznivců i navzdory existenci alternativ jako Enemy Territory anebo Battlefield 2.

S příchodem nového Source enginu, na němž běží pokračování Half-Life 2, se Valve rozhodli transformovat na novou platformu i slavné herní mody. Jako první byl samozřejmě na řadě již zmiňovaný Counter-Strike a nedávno přišla řada i na Day of Defeat (dále už jen DoD). Jak to dopadlo, co hra nabízí a zda stojí za dvacet dolarů, které přes online systém Steam za ni zaplatíte a odkud si ji i rovnou stáhnete, to se vám pokusím nastínit v dalších odstavcích.



 Herní princip
Přestože DoD není žádná novinka a už jsme se mu v minulosti věnovali, pojmu tento článek z velké části jako klasický popis hry. Začnu aspoň stručnou rekapitulací základních principů, na nichž je hra postavena. Přibližuje boje druhé světové války, tedy klasicky Spojenci proti Němcům. Hraje se v týmech, každý má možnost si vybrat některou z šesti předdefinovaných postav, lišících se primární zbraní a výbavou. Najdete tu klasické kropiče se samopaly, střelce z pušek, snipery, chlapíky s těžkými kulomety i tvrďáky s raketomety.

Primární zbraně zůstávají po mrtvých v mapě a tak si můžete během hry ukořistit, co se vám zlíbí. Co se týká jednotlivých povolání a jejich reálné využitelnosti je hra výborně vybalancovaná - prakticky s každou postavou se stejně dobře pobavíte. Kulomety mají vysokou kadenci, ale zároveň nízkou účinnost. Navíc hlaveň při dávce poskakuje natolik, že ji prostě neudržíte. Mapy jsou plné úzkých cest a křižovatek, kde se pro boj na krátkou a střední vzdálenost hodí kulomet.

Stejně tak si ale můžete vzít třeba pušku, která má sice mezi jednotlivými výstřely delší prodlevy, na druhou stranu je její účinnost takřka smrtelná. Navíc k ní bude nějaká pistole či třeba polní lopatka, kterou se dá úspěšně přetáhnout soupeře přes hlavu. Dobře je zpracovaná i sniperka, která najde využití na dálku a ke krytí důležitých pozic. Vysoká účinnost, komíhající se zaměřovač, který uklidníte poklekem nebo zalehnutím. Přesný opak sniperky třeba z Battlefield 2, která mi tam přijde jako etalon toho, jak by odstřelovačka neměla vypadat. Palebná kulometná hnízda najdou uplatnění při bránění klíčových pozic, raketomet dokáže vyčistit třeba snipera ukrytého vysoko v okně.

Ve hře najdete granáty, a to jak kouřové, tak i výbušné. Mají několik specialit jako třeba možnost je odpalovat puškou, časovat jejich výbuch po odhození anebo možnost je rychle sebrat a hodit nazpět. Výborné jsou vizuální efekty v případě, že nedaleko vás granát či raketa vybuchne. Obraz se rozvlní a chvíli vám skutečně hučí v hlavě. Celkový počet zbraní se v Source verzi DoD poněkud snížil a není možné pro jednu specializaci vybírat z více kousků. Přesto to nepovažuji za krok zpět a ve hře najdete to, co se dříve používalo nejčastěji.

VIDEO Z HRANÍ
Jak už se pomalu stává tradicí, natočili jsme během hraní Day of Defeat: Source vlastní video (25 MB, XVID, 640x480), které toho o hratelnosti dokáže vypovědět více než sto řádků textu. Jedná se o dvouminutový sestřih z několika map, kde přestřelky s různými zbraněmi probihají v úzkých uličkách vesnic nebo měst, případně v jejich travnatém okolí. Hráč bývá poměrně často zabit a také používá sniperku při vykukování z okna v patře budovy. Jinak si všimněte kouře z granátů, skrz který není vidět na dva metry před sebe a bojiště vždy zahalí neprohlédnutelná mlha.

 Vychytávky Source enginu
Source engine hru hodně vylepšil po vizuální stránce. Sluneční efekty, odlesky, skvěle vypadající voda, parádní textury, hráčské modely, fyzika a animace, zbraně - na to vše je radost pohledět. Hra je prostě nádherná a přitom nevypadá uměle. Pozadu není ani kouř, výbuchy, a korunu všemu dává parádní zvuková kulisa. Střelba, výkřiky, detonace, odletující přilby, to dává hře náboj, díky němuž není problém jí zcela propadnout. Jediné, co bych hře vytkl je zatím opravdu nízký počet map, konkrétně jen čtyři kousky. To opravdu není mnoho a navzdory jejich vysoké kvalitě a variabilitě by si přeci jen hráči zasloužili podstatně bohatší nabídku.

Na přídavných mapách se údajně dávno pracuje, ale to povídali Valve i o Counter-Striku a pak jim pěkně dlouho trvalo, než se k něčemu rozhoupali. Rozhodně neřadím Valve mezi ty, na jejichž prognózy bych sázel, čímž ale nechci tvrdit, že další mapy nebudou. Určitě se objeví, ale může to být kdoví kdy. Jednu konkrétní - Argentan - už avizují s tím, že bude venku během několika dnů, tak uvidíme.


Na druhou stranu je potěšitelné, že existují i další mapy z dílen nadšenců, a co jsem zatím zkoušel, nevypadají vůbec zle. Jednak si je můžete stáhnout z některé z desítek fanouškovských stránek, anebo je hra stáhne sama přes server-browser v okamžiku, kdy se na server s danou mapou budete chtít připojit. Spolu s mapou si automaticky stáhnete i další případná rozšíření, která daný server používá. Někdy to ale může být celkem opruz tahat všelijaké MP3ky a kdejakou ptákovinu, kterou se admin rozhodl vlastní server „vylepšit“.

 Mapy
Jedná se vesměs o menší levely, které jsou kompletní předělávkou známých map z dřívějška (přemodelované, lepší textury atd.). Skýtají však řadu variant a hrát na nich není zdaleka jen o zběsilé honičce. Alternativní cesty, sniperské posty, střílny pro těžké kulomety, interiéry, balkony, kostelní věže, okna, polorozpadlé baráky, podzemní chodby, kde může přijít k duhu svítilna. Díky tomu, že jsou mapy celkově malé, se nenudíte zdlouhavým přesunem k místu, kde právě zuří boje. A to je fajn. Ve hře není vůbec těžké přijít o život, vracíte se do ní ve známých vlnách jednou za určitý čas a tak se díky menším mapám neustále udržuje příjemné herní tempo.

Systém by se dal přirovnat asi nejlíp k Domination z původního Unreal Tournamentu. V mapě je několik vlajek (obvykle 5), které se týmy snaží zabrat. Ten, který jich drží většinu získává body, a když se některému týmu podaří zabrat všechny, hra končí jeho vítězstvím. Některé vlajky zabere jeden hráč, někdy je potřeba přítomnosti dvou.

Zajímavá mi na herním principu přijde možnost hrát jak v poklusu, tak i rozvážně. A ideální je asi kombinace obou, více či méně s ohledem na zbraň, kterou jste se rozhodli používat. Zásah zbraně pocítí jak zasažený, tak i ten kdo vystřelil, protože hra pracuje i se zpětným rázem. Opřít těžký kulomet lze nejen o zem, ale i o okno, parapet, pytle s pískem apod. Vedle plížení, podřepu chůze či běhu lze sprintovat, což ale hlídá ukazatel staminy, která sprintováním rychle ubývá. Střílet jde od pasu i přes mířidla, čím stabilnější pozice, tím vyšší přesnost.


další obrázky z této hry najdete na homepage

Pro orientaci můžete zapnout mapku, a to jak malou v horním rohu, tak i velkou přes celou obrazovku. K rozeznání spoluhráčů od protivníka slouží ikonky, které si můžete nechat zobrazovat nad hráči z vašeho týmu. Pro začátečníky je přítomna i textová nápověda, která přímo při hře upozorňuje na užitečné fígle.

 Hra online
DoD je ryzí multiplayer, čili boti chybí a zahrajete si jej pouze proti dalším živým hráčům. Z tohoto hlediska je důležité vědět, jak to vypadá s herními servery a síťovým kódem. Jak je u her od Valve typické, jedná se v tomto směru asi o to nej, co jde po internetu zažít – spousty serverů s příjemnou odezvou, optimalizovaný kód a šikovný server-browser. Herní princip nutí hrát víceméně týmově i na veřejných serverech, menší mapy v podstatě nedovolí chaotický rozptyl (obvykle 10-32 hráčů) kdoví kam, navzájem se vidíte a tak hrajete v týmu bez nutnosti se nějak zvlášť domlouvat. Osobně jsem zažil perfektní bitvy a pár návštěv klanových serverů mi ukázalo, kam až jde tuto hru posunout, sejdou-li se opravdu sehraní harcovníci.

 Závěr
Zrekapitulovat vesměs pozitivní pocity ze hry nebude problém, po všech stránkách se jedná o výbornou hru, které se dá vytknout snad jen nízký počet oficiálních map. Graficky skvělému zpracování sekunduje neméně parádní zvuková stránka a takto líbivé prostředí doplňuje promyšlený herní koncept, od vyváženosti herních postav přes chování zbraní, herní variabilitu, to vše na kvalitních mapách. Toužíte-li po kvalitní střílečce z druhé světové, budete více než spokojeni. Pokud je na vás Battlefield 2 příliš arkádovitý, Day of Defeat se stane vaší krevní skupinou.




 
Autorská práva vyhrazena (C) 2007- 2010 Přebírání článků a jejich částí (včetně obrázků, grafů, audia, videa) je bez předchozího písemného svolení autora striktně zakázáno